Dnešní doba nabádá k omezování klasického bílého cukru. V dobré víře pak místo něj používáme jeho různé alternativy, které údajně mají být zdraví prospěšnější. Často je to ale krok „z louže pod okap“.
"Zdravější" alternativy cukru? Ne tak docela...
V praxi se můžeme setkat s alternativami klasického bílého cukru v nejrůznějších podobách a skupenstvích. Tato sladidla se často tváří jako zdravější a vhodnější náhražky, zvláště v případě, že chceme redukovat hmotnost, ale nechceme se sladkého tak úplně vzdát.
Jaký je ale jejich skutečný přínos pro naše zdraví?
- Hnědý cukr je bílý cukr s malým množstvím minerálních a chuťových látek. Jedná se o méně rafinovanou sacharózu, ve srovnání s cukrem bílým nepřináší žádné velké nutriční výhody. Někdy se vyrábí jen potažením bílého cukru speciálním sirupem.
- Třtinový cukr je tvořený sacharózou stejně jako cukr řepný. Liší se pouze vstupní surovina, cukrová třtina místo cukrové řepy. Výživová hodnota je přibližně stejná.
- Melasa je tmavě hnědý, hustý sirup, který vzniká jako vedlejší produkt při výrobě cukru. Oproti cukru je méně sladká, obsahuje větší množství vitamínů a minerálních látek a malé množství bílkovin. Její význam ve výživě je ale nadhodnocován, stejně jako v případě hnědého cukru. Pokud není od seriózních výrobců, může obsahovat i zbytky agrochemikálií či další nevhodné látky.
- Med je směs fruktózy a glukózy s malým množstvím dalších cukrů, vitaminů, minerálních látek, látek vonných, chuťových a dalších. Určité množství pozitivních látek sice obsahuje, ale stále největší podíl tvoří cukry a v organizmu působí v podstatě stejně jako sacharóza. Obsah pozitivních složek není vzhledem ke konzumovanému množství (lžička do čaje, kaše apod.) příliš významný.
- Javorový sirup se získává zahuštěním mízy vytékající z javoru cukrového (lze vyrábět i z jiných druhů javorů). Hlavními složkami sirupu jsou voda a sacharóza, obsahuje malé množství vitaminů, minerálních látek, látek vonných a chuťových. Ceníme si především jeho příjemné chuti a vůně, nicméně z nutričního hlediska to opět není žádný zázrak.
- Agávový sirup se vyrábí zahuštěním sladké šťávy vytékající ze sukulentní rostliny agáve. Obsahuje především fruktózu, tedy jednoduchý sacharid, jehož příjem bychom měli omezovat stejně jako příjem cukru.
- Kokosový cukr vzniká zahuštěním šťávy vytékající z květů kokosové palmy. Opět je tvořen především sacharózou, oproti bílému cukru je obohacen o malé množství vitamínů a minerálních látek.
A tak dále. A tak dále.
Zdá se Vám, že čtete pořád to stejné dokola?
Pak máte pravdu. Principem výroby sladidel je zisk sladké šťávy, která je pak zahuštěná do podoby sirupu nebo až do vzniku krystalků cukru. Majoritní složkou je tedy vždy cukr a minoritní složkou pak vitamíny, minerální látky, případně i fytonutrienty, jejichž obsah a poměr závisí na původní surovině.
Avšak známé rčení, výjimka potvrzuje pravidlo, platí i zde. A tou výjimkou mezi všemi možnými sirupy je sirup čekankový.
Získává se z kořene čekanky a výjimečný je tím, že jeho základ tvoří inulin. Inulin je druh vlákniny s mnoha prospěšnými účinky, výrazně nepřispívá ke kalorické hodnotě pokrmu a zároveň má přirozeně sladkou chuť.
Všechny výše zmíněné sirupy a cukry (mimo sirup čekankový) jsou tvořeny převážně cukry (většinou z 80-98 %) a nepovažujeme je za kvalitní a přínosný zdroj vitamínů, minerálních látek či fytonutrientů. Minerální látky a vitamíny je rozumnější doplnit v daleko větší míře z jiných potravin, např. z ovoce a zeleniny.
Např. u hnědého třtinového cukru se uvádí, že obsahuje asi 50x více vápníku než cukr bílý. To je pravda a zní to dobře. Z jiného úhlu pohledu to ale vypadá tak, že pro naplnění doporučené denní dávky vápníku bychom museli sníst asi 1,5 kg třtinového cukru denně, čímž si rozhodně neprospějeme. Anebo že při doporučené max. denní dávce cukru 50 g přijmeme asi 23 mg vápníku, což jsou asi pouhá 3 % doporučené denní dávky vápníku.
Neřešte tedy, čím sladit. Podstatnější je, kolik sladíte.
Prospějete tím nejen svému zdraví, ale často i peněžence. Je škoda utrácet za sirup, který se svým složením významně neliší od klasického cukru, avšak jeho cena je mnohonásobně vyšší.
Je vhodné používat "umělá" sladidla nebo stévii?
Jako náhražky cukru se také občas používají nekalorická či nízkokalorická sladidla, jako je aspartam, stévie, sukralóza a další. Tato sladidla žádný cukr neobsahují. Sladidla jsou často diskutována s ohledem na jejich bezpečnost, ale všechna povolená sladidla jsou důkladně prozkoumána a po uvedení na trh považována za bezpečná. Pokud je budete používat v přiměřeném množství, nemohou vám nijak ublížit.
Nicméně ani sladidla za vás nevyřeší podstatu problému, a tou je se od sladké chuti postupně odnaučovat, resp. si na ni vůbec nezvykat. Po sladidlech proto doporučujeme sáhnout jen výjimečně.
Pokud bychom měli odpovědět na úvodní otázku "Jak sladit zdravě", odpověď zní: "Slaďte co nejméně!"
Mlsejte chytře. A hlavně zdravěji!
Naší dlouholetou filozofií je, že není nutné si sladkosti zcela odepřít. A to ani při hubnutí! Jen je potřeba jít na mlsání chytře. Umět rozpoznat a vybírat kvalitní potraviny, znát svou míru a v neposlední řadě zvládnout i domácí přípravu, to je základ skutečně zdravého mlsání.
A právě (ale nejenom) tyto základy vám pomůže dokonale zvládnout náš e-book Mlsej zdravě se STOBem. Najdete v něm celou řadu inspirativních zdravých receptů, ale i úplné sladké klasiky (jako je mazanec, bábovka či čokoládový dort) převlečené do zdravějšího a nízkokalorického kabátku.
Celým e-bookem vás navíc budou provázet tzv. výživová okýnka, která vás jednoduše a na praktických ukázkách naučí to nejdůležitější a nejzajímavější, co potřebujete o zdravém mlsání vědět.
