Mgr. Tereza Beníčková

Body positivity je hnutí, které hlásá přijetí vlastního těla a respekt k jeho částem bez ohledu na tvar či velikost. Vzniklo jako reakce na ve společnosti upřednostňovaný ideál krásy a štíhlosti, kterému se dokáže reálně přiblížit jen malé procento žen a mužů. I přesto může mít tento ideál, živený masmédii a sociálními sítěmi, výrazný vliv na tělesné sebepojetí jedince a zvyšovat nespokojenost s vlastním tělem. 

Dalo by se proto říct, že body positivity vyzdvihující jedinečnost každého těla bez ohledu na jeho „nedostatky“ je tedy trendem čistě pozitivním. Říká nám totiž, že je v pořádku, že se neblížíme ideálu a že krása nemusí mít jen míry 90-60-90. Ve veřejném prostoru je tento trend reprezentovaný lidmi, kteří se svými proporcemi nebo jinou tělesnou charakteristikou vymykají obecně přijímanému ideálu, a přesto se hrdě prezentují veřejnosti jako ti, kteří své tělo respektují a mají ho rádi takové, jaké je (např. některé plus size modelky, influencerky, herečky a další osobnosti). 

Na téma stigmatizace lidí s obezitou vs. body positivity upozornila i pacientská organizace ECPO (The European Coalition for People living with Obesity), jejíž iniciativu na vytvoření veřejně dostupné fotobanky, z níž je možné čerpat lichotivé fotografie lidí s obezitou, jsme tento rok podpořili.

Jenomže se najdou i hlasy, které tvrdí, že body positivity může nepřímo podporovat nárůst obezity v populaci a že bezmezný respekt k tělu, které nosí kilogramy navíc, není žádoucí. Přijetí vlastního těla a respekt k jeho proporcím si totiž překládají spíš jako rezignaci na potřebnou změnu. 

Kde tedy leží pravda? Může důraz na přijetí vlastního těla v jakékoliv velikosti opravdu zhoršovat situaci s nárůstem obezity v populaci?

Ano, obezita má zdravotní rizika, před kterými není možné zavírat oči

Obezita je definovaná jako nadměrné zmnožení tukové tkáně v organismu a má několik podob a stupňů. Víme, že vyšší stupně obezity se pak mohou pojit s různými zdravotními komplikacemi. Mezi ty patří třeba kardiovaskulární onemocnění (např. vysoký krevní tlak), problémy s pohybovým aparátem nebo i kožní a gynekologické problémy. Ve vyšší míře se tyto potíže týkají konkrétně androidního typu obezity (typ jablko), kdy je tuk uložený ve velké míře v oblasti břicha. 

Je důležité zmínit, že vznik těchto přidružených potíží je otázkou pravděpodobnosti. Člověk s obezitou může být ze zdravotního hlediska zcela v pořádku, i přesto má ale vyšší pravděpodobnost, že se ho některá z výše zmíněných komplikací dotkne. Z toho důvodu se člověk s obezitou může hlavně (ale nejen) ze strany lékařů setkat s tlakem na redukci hmotnosti, která by tuto pravděpodobnost snížila. „Zhubněte a problémy se vyřeší.“

Je také důležité zdůraznit, že se ukazuje, že i menší úbytek hmotnosti (5-10 % z původní váhy) může mít výrazný pozitivní dopad na zdraví člověka s obezitou. Není tedy nutné zhubnout drastickou dietou na polovinu.

Necitlivé poznámky či „fat shaming“ vedou k izolaci a prohlubování problému

Jenomže takhle jednoduché to není. Neplatí, že člověk s obezitou = ten, který leží před gaučem s poloprázdných sáčkem chipsů. Lidé s obezitou mají různé životní příběhy a čelí různým překážkám. Svou významnou roli u nich v případě váhy může hrát genetika, ale i další těžko ovlivnitelné faktory (výchova, onemocnění). Nemusí to být pravidlem, ale nezřídka už za sebou takoví lidé mají i různé více či méně striktní diety, váhové propady a následné jojo efekty. 

Je také důležité říct, že mnozí z těchto lidí nemají z různých důvodů možnost zhubnout na normální váhu zdravým a udržitelným způsobem.

I přesto je pohled společnosti na lidi s obezitou přísně černobílý – za vysokou váhu může nedostatek vůle, příliš velký příjem a nedostatek pohybu. Tečka. Stigmatizace nebo tzv. „fat shaming“ osob s vyšší váhou opravdu není jen nějakou okrajovou záležitostí. Je faktem, kterému musí nemalé množství lidí čelit ve svém každodenním životě. V zaměstnání, v rodinném kolektivu, ve fitku, ale třeba i u lékaře. 

Člověk s obezitou může pro svou váhu čelit diskriminaci, ale i necitlivým poznámkám od blízkých, ve svém širším okolí či u lékaře.

A jaké dopady mají tyto zážitky na psychiku a motivaci lidí s obezitou? Studie i zkušenost napovídají, že nepříliš dobré. Ukazuje se například, že pacienti s obezitou po negativní zkušenosti u lékaře zahrnující necitlivé poznámky na tělesnou hmotnost se další péči vyhýbají a problém tak zanedbávají. To samé platí v dalších oblastech. 

Kritika nemotivuje, ale může vést naopak k vyhýbání se nepříjemným situacím, izolaci a prohlubování psychické nepohody, která zase zhoršuje nevhodné návyky (např. emoční jedení). A tak vzniká začarovaný kruh. 

Atmosféra, ve které se lidem s obezitou lépe dýchá, je potřebná pro dělání změn

Naše klienty v kurzech hubnutí vždy učíme, aby změny, které očekávají od zhubnutí, začali dělat hned. Aby si už teď koupili krásné oblečení, které jim padne. Aby se už teď překonali a navštívili fitness centrum nebo se přihlásili na lekce tance. Přestat se vyhýbat obávaným situacím a udělat pro sebe něco hezkého je totiž prvním velkým impulsem ke změně. 

Dovedu si však představit, že pro člověka s obezitou, který nemá dostatečnou podporu, mohou být tyto kroky velmi obtížné. Jsou tam velké obavy, stud, ale i negativní zkušenosti s reakcemi okolí.

A právě v tomto směru může udělat hnutí „body positivity“ a lidé, kteří se k němu hlásí, velkou službu. Jednotlivé tváře tohoto hnutí ukazují, že je možné vypadat hezky i v těle, které nosí kilogramy navíc. Že je možné se hýbat a žít naplno a bez obav. 

Dalším důležitým přínosem „body positivity“ je tlak na změnu prostředí, ve kterém žijeme, ať už je to rozšíření plus size kolekcí (nejen) sportovního oblečení, nebo třeba zařazení plnoštíhlých modelek do kampaní a reklam.

Díky tomu všemu se vytváří atmosféra, ve které se člověku s obezitou lépe dýchá a ve které je místo i pro ty, kteří nemají možnost zdravě zhubnout na normální váhu.

Člověk s obezitou ≠ ten, kdo jen leží na gauči se sáčkem chipsů, byť je tento častý předsudek ve společnosti velmi silně zakořeněný.

Shrnutí 

Nemyslím si, že by trend „body positivity“ mohl přispívat ke zhoršování situace ohledně obezity v populaci. 

Problém by samozřejmě byl, pokud by některé z tváří hnutí „body positivity“ tvrdily, že obezita je zdravá či že nemá žádná rizika. To však naštěstí není hlavním poselstvím.

Stále je tedy na místě citlivá edukace o rizicích obezity a dostatek informací o možnostech zdravé a pro člověka dlouhodobě udržitelné redukce váhy. Nicméně jsem přesvědčená, že pozitivní motivace ke změně a podporující (ne kritizující) okolí je tím nejlepším možným motorem.